Když AI mění firmy, co se děje s lidmi?
"Šéf po nás chce, abychom maximalizovali počet činností, které můžeme delegovat na AI," říká mi jeden zaměstnanec velké společnosti. "Ale já jsem duší i vzděláním umělec." Ta věta mě ponoukla k úvahám.
Ještě před rokem se AI objevovala v mých koučovacích rozhovorech hlavně v soukromém kontextu. Lidé si s její pomocí plánovali dovolenou, upravovali texty, hledali informace a tak podobně. V posledních měsících je to jiné. AI se stala pracovním tématem. Někdo jí úplně propadl, někdo tápe. Další si drží odstup, protože už zažil příliš mnoho novinek, které měly všechno změnit. A pak jsou ještě ostatní, jejichž odpor vychází z něčeho hlubšího. Jako u mého klienta. Představa, že bude velkou část tvůrčího procesu předávat AI, se mu příčí.
Z pohledu firmy je však zadání šéfa logické. AI nabízí rychlost, varianty, úsporu nákladů a možnost zbavit lidi rutiny. Zaměstnanec však může slyšet něco jiného. Například když si chrání část práce, se kterou má spojenou odbornost, samostatnost nebo profesní identitu. Svou roli v tom může hrát i obyčejný zvyk nebo strach vystoupit ze svého komfortu. Co je tedy skutečným důvodem pasivity? Pod stejnou reakcí lze najít různé motivy. Obava, že nový nástroj nezvládnou, nepochopení jeho přínosu, ohrožení vlastní role a pozice, nechuť vzdát se části práce nebo nesouhlas se způsobem, jakým firma změny zavádí. A další školení zaměřené na AI nástroje pomůže jen s některými z nich.
Dělat dnešní práci rychleji nestačí
Firmy se přirozeně dívají na to, jak zlepšit současný provoz, kde ušetřit a co lze zrychlit, automatizovat nebo zjednodušit. Pokud ale zůstanou jen u otázky, jak efektivněji dělat to, co už dělají dnes, mohou přehlédnout větší příležitost. Zásadní změna totiž nespočívá v tom, že report vznikne za deset minut místo za dvě hodiny. AI mění samotnou podstatu práce. Jaké informace firma potřebuje, jak se rozhoduje, co nabízí zákazníkům a jak spolu lidé pracují. Nejde tedy jen o úsporu času, ale o šanci nově promyslet práci jako celek.
Běžně zaznívá, že AI lidem odebere rutinu a uvolní ruce pro práci s vyšší přidanou hodnotou. Nicméně hranice mezi rutinou a podstatnou částí práce nemusí být tak jednoznačná. Příprava prvních návrhů bývá obvykle časově náročnější. Zvenčí to vypadá jako neefektivní část procesu. Pro člověka uvnitř však může právě tady spočívat podstata jeho práce. Tady se přemýšlí, tvoří, chybuje, hledá vlastní názor. AI dokáže tuto fázi výrazně zkrátit. Nabídne první varianty během vteřin. Zároveň může rozšířit prostor pro experimentování a otevřít možnosti, na které by uživatel dříve neměl čas nebo potřebné dovednosti. Člověk potom vybírá, upravuje a kombinuje. Pořád k tomu potřebuje zkušenost a cit pro kvalitu, místo tvorby prvního návrhu však častěji posuzuje a rozhoduje. Někomu taková role vyhovuje. Jinému začne chybět právě ta cesta k prvnímu návrhu. Firma mu práci ušetřila. Jen se netrefila do části, které se chtěl vzdát.
Co ztrácíme, když přeskočíme cestu
Když začínáme v oboru, učíme se na jednodušších úkolech. Je přirozené dělat chyby, opravovat nepovedené návrhy a postupně zjišťovat, proč nefungují. Je to pomalý proces. Právě tam vznikají úsudek, vhled a zkušenost, které později chápeme jako svou profesní expertizu.
AI může začátečníkovi nabídnout několik poměrně dobrých variant během vteřin, zvýšit kvalitu individuálního výstupu a ukázat nové směry. Část procesu, během kterého by dříve tápal, tím odpadne nebo se výrazně zrychlí. Současně se učí jiné dovednosti, například formulovat zadání, posuzovat výstupy, kombinovat možnosti a klást přesnější otázky. Zůstává ale otázka, na čem si lidé vybudují schopnost rozpoznat kvalitu a vytříbit svůj profesní cit, pokud sami neprojdou alespoň částí cesty, která k nim vede. Výsledky různých lidí si navíc mohou být podobnější. Neztratí se originalita?
Co se mění pod povrchem
Nejsem expertka na technologie. Dívám se jinam. Na to, jak se mění lidé, týmy, firmy. Kdo rozhoduje o tom, jak má být technologie využívána? Mají lidé možnost ovlivnit proměnu vlastní práce? Co se stane s odborností, když část řemesla převezme AI? A jak se promění vztahy v týmu? Kdo je autorem a vlastníkem a kdo je odpovědný za výsledek? Technologická změna se stává současně i změnou rolí, vlivu a moci.
Odpor přitom dokáže přinášet důležité informace o práci samotné. Ukazuje, kde lidé vidí hodnotu, kde podle nich vzniká kvalita, čeho se nechtějí vzdát a kde cítí ohrožení vlastní autonomie nebo smyslu práce. Pokud nerozumíme jeho příčině, těžko zvolíme dobrou reakci. Jeden chce praktické školení. Druhý potřebuje pochopit smysl změny a získat možnost mluvit o budoucnosti své role. A někdy zaměstnanec jen upozorňuje na něco, co vedení přehlédlo.
Bez vize je AI jen pracovní nástroj
AI se v koučovacích rozhovorech objevuje jako nové pracovní téma. Lidé neřeší jen možnost, že jednou přijdou o část své práce či dokonce o zaměstnání. Mluví o tom, kde zůstane jejich vlastní přínos, jak se budou dál rozvíjet a zda budou mít na svoji práci vliv.
Ve větě "maximalizujte počet činností, které delegujete na AI" je ukrytý předpoklad, že čím více, tím lépe. Jenže zaprvé některé činnosti mají význam, který se ukáže až ve chvíli, kdy zmizí. To, co zvenčí vypadá jako zdlouhavá rutina, může být místem, kde vzniká odbornost a vlastní úsudek. A zadruhé firmám nestačí pouze hledat, co všechno lze zrychlit nebo předat AI. Potřebují také vědět, kam chtějí směřovat, jakou hodnotu chtějí díky AI nově vytvářet a co se tím uvnitř firmy změní.
Ne každá činnost, kterou lze předat AI, by jí také předána být měla. Rozhodující není jen to, co technologie dokáže, ale také to, co má v práci lidí zůstat. A proč.