Tomáš o mentoringu na VŠE
"Na začátku bylo nejtěžší překonat představu, proč by moje myšlenky a problémy měly zajímat někoho jiného", říká o mentoringu Tomáš, mladý muž na prahu své pracovní kariéry.
- Proč ses rozhodnul vstoupit do Alumni mentoring programu na VŠE?
První impuls byl hlavně touha potkat nové lidi a něco nového se naučit.
- Jaké si měl představy a očekávání? Vyplnily se?
Přiznám se, že jsem si musel "googlit" rozdíl mezi mentorem a koučem. Hodně mi pak pomohly materiály, které jsem dostal z programu. Hlavně jsem chtěl být zaměřený na kariérní stránky svého života. To se ovšem časem rozšířilo a ke konci jsme s Monikou řešili všeobecně témata mých životních cílů a tzv. wellbeingu. Takže se sice výsledek lišil od očekávání na začátku, ale jen v tom pozitivním slova smyslu.
- Měl jsi velkou obavu na začátku programu, jakého mentora dostaneš "přiděleného"?
Strach jsem vůbec neměl. Co člověk nemůže ovlivnit, to by neměl ani moc řešit. Spíše jsem se těšil, až se dozvím, koho nakonec dostanu.
- A měl jsi někdy strach ze samotného setkání s mentorem?
Nikdy. Vlastně jednou jsem zůstal v zácpě a měl strach, abych dorazil včas na osobní setkání. Jel jsem ze Strašnic až do Podolí v odpolední špičce. Ale jinak ne.
- Co bylo pro Tebe v průběhu programu nejtěžší?
Nejtěžší bylo překonat takovou tu představu, proč vlastně by moje myšlenky a problémy měly zajímat někoho jiného. Tohle jsem ovšem překonal během prvních schůzek.
- Měl jsi s tím někdy v průběhu roku chuť skončit?
Nikdy.
- A co bylo pro Tebe v programu nejpřínosnější? Jak Tě program změnil? Jak se to promítlo do Tvého života?
V současnosti asi nejvíce kariérní tipy. Člověk si ušetří plno práce, když má někoho, kdo mu poradí se začátečnickými chybami v jeho kariéře. Časem však ocením více oblasti životních cílů a hodnot, ale to je běh na delší trať než jen několik měsíců. Celkově jsem začal vice vnímat sám sebe a získal jsem sebevědomí.
- Napadá Tě nějaký velký zážitek z mentorování? Něco co Tě "dostalo", překvapilo či zaujalo?
Nejlepší byla naše osobní setkání. Bohužel jich bylo díky pandemii pouze několik, ale pro mě byla nejpřínosnější. S Monikou jsme mimo jiné vyzkoušeli hodně sebepoznávacích cvičení, které se v online prostředí dají dělat jen těžko. A u některých jsem ani vůbec nemusel mluvit, to bylo také super. A z každého setkání jsem odcházel s něčím, co mě překvapilo nebo inspirovalo ke změně či přemýšlení.
- Na čem jsi v průběhu roku na sobě zapracoval a jak na sobě poznáváš tuto změnu?
Toho je moc. Ale prakticky v životě nyní omezuji používání mobilu. Snažím se více ventilovat stres pohybem. Začal jsem se věnovat i své kreativitě. Výsledek pohybu je znát okamžitě. Pomáhá mi to vyčistit si hlavu po pracovním dnu.
- Je něco, co bys předtím (před mentoring programem) dělal jinak než nyní po zkušenosti práce s mentorem?
Asi bych začal hrát na nějaký hudební nástroj.
- Máš nyní jasnější představu o tom, na čem jsi chtěl s mentorem "pracovat" než tomu bylo před rokem? V čem se to změnilo?
Ta osobní zkušenost je k nezaplacení. Teď bych se například od počátku více soustředil na poznání sebe sama. Když člověk totiž nezná sám sebe, tak je mu těžko radit v životě, v kariéře.
- Kdybys mohl, pokračoval bys ve využívání služeb mentora (stejného či jiného)? Dává Ti mentoring smysl? V čem?
Určitě. Je super mít někoho, s kým mohu probrat svojí aktuální situaci. Monika mi hodně pomohla například v tom, že se nebála mi klást i nepříjemné otázky a tlačit mě mimo komfortní zónu. To já občas totiž potřebuji.
- Doporučil bys mentoring svým kamarádům, známým?
100%.