Sinuhet: současný příběh starověkého člověka
Egypťan Sinuhet byl doma v knihovně odjakživa. Stejně jako u tet a strýců, u známých, ve školních knihovnách. Věděla jsem, že ta kniha existuje. A také jsem věděla, že ji číst nechci. Osm set stran. Těžký jazyk plný přechodníků. Nevím – prostě se mi do ní v dětství nechtělo. Až mi o ní nedávno začal vyprávět můj klient. Říkal, že se k té knize chce znovu vrátit. Že v každém období svého života v ní nachází něco jiného. To mě zaujalo. Ne obsah, ale ten posun čtenáře, jeho zrání.

Sinuheta jsem tak konečně vzala na milost. A zhltla jsem ten příběh přes Vánoce za pár dní. Na první pohled historický román. Příběh starého Egypta, faraonů, moci, intrik, chrámů a válek. Čím déle jsem četla, tím víc mi docházelo, že místo a doba jsou vedlejší. Že nejde o Egypt. Jde o člověka. O to, co se v něm odehrává, když se dostane k moci, k příležitostem či do ztrát, iluzí, do strachu. A jak málo se toho na lidské úrovni mění. Dnes nebo před třemi tisíci lety – základní motivy člověka zůstávají stejné. Když vyměníme kulisy starověkého Egypta za dnešní svět (nebo za naši zemi), příběh začne být až nepříjemně povědomý.
Státy a války.
Moc a peníze.
Boj o pravdu.
Slepota vůči vlastním motivům a iluzím.
Jistoty a pochybnosti.
Napětí mezi srdcem a rozumem.
Strach z opuštění.
A také pomalé, bolestivé vystřízlivění.
Čtení ve mně nevyvolávalo otázky, jaký byl Sinuhet a jak se měl zachovat. Ale
spíš, jak snadno člověk sám sebe přesvědčí, že má pravdu. Jak rychle přestává
naslouchat. A jak nenápadně tím začíná ubližovat – sobě i druhým. To, co z příběhu nakonec
vystupuje do popředí je jednoduché pozorování, že svět se nemění silou, ale
moudrostí. A že bez pokory se i ty nejvznešenější ideály velmi snadno promění v
destrukci.
"Člověk se učí celý život – a přesto na konci zjistí, že největší moudrost
spočívá v pochopení vlastní omezenosti." To je pro mne největší poznání
této knihy. Možná právě proto se některé knihy nečtou podle kalendáře, ale
podle toho, kolik už jsme si museli zažít. A možná právě proto se k nim lidé
vracejí. Znovu. Jako můj klient Jakub. A pokaždé jinak.
PS: Román Egypťan Sinuhet je dle mého a mimo jiné nenásilnou učebnicí leadershipu a psychologie člověka i národů. Navíc vás bude velmi bavit.