Mít či nemít vysoká očekávání?

Kdo z nás ví správnou odpověď? Nebo se náš postoj liší dle věku, životní situace, nálady či povolání? Dnešní společnost zaměřená na výkon nás často žene k tomu, abychom přesně věděli, co čekáme od života, práce, dneška, tohoto týdne, následujících měsíců a tak dále. Jinak svůj život nemáme pevně v rukou. Ale je toto skálopevná pravda? A kdy je lepší nechat věci prostě být? Netlačit na pilu, přijímat, co přijde, nemít předem očekávání, která často vedou ke zklamání?

Tento víkend jsme cestovali za známýma do Ostravy. Moc jsem se na ně těšila. Na povídání i společně strávený čas, ale jinak jsem neměla žádná očekávání, co společně podnikneme, kam se vydáme. Mužská část naší skupiny měla jasný cíl. Letiště, kde se konaly Dny NATO. Ale nám, ženám, se moc nechtělo. Ostravu neznám. A co se vám vybaví při slově Ostrava? Industriální město, Colours, Stodolní, horníci, Vítkovice a podobně. Ale asi ne příroda. A nám se chtělo právě ven, do přírody, do lesa. Vyrazily jsme na Landek. Je to protáhlý zalesněný kopec nad soutokem Odry a Ostravice a rovněž významná lokalita z hlediska archeologie, hornictví a přírodovědy. Strávily jsme tam několik hodin, nevadily nám ani dešťové přeháňky. Krásná procházka po lese, výhledy na město, rozhledna, houby, čas na povídání i mlčení. Dokonce se kousíček od nás dvakrát objevila srnka a několik okamžiků si nás prohlížela. Nevím, kdo byl více překvapený, my dvě či ona. Celé odpoledne byl zážitek a jisté je, že "přírodu" bych já v Ostravě nečekala.

Když nevíme nebo nemáme v určité fázi našeho života či v situaci nějaké očekávání, tak se tím netrapme. Někdy je opravdu lepší očekávání nemít, a už vůbec ne to nejvyšší. Pak je člověk zklamaný. Já jsem nevěděla, jak přesně bude můj víkend vypadat, nechala jsem to být (vždyť o nic nejde). Nakonec jsem byla nadmíru spokojená. Jedno však vím jistě. Ve společnosti lidí, které máte rádi a je vám s nimi fajn, jsou všechny zážitky vždy o fous lepší. Kurňa!