Když se NIC děje v životě

Stává se to. Přede mnou sedí klient a trochu stydlivě vysvětluje, že poprvé ve svém životě neví, co by chtěl a měl dělat. Žádná vize, žádný smysluplný plán, žádný drive. A neví už dlouho.

Jsem myšlenkami v opeře Lakmé. Květinový duet. Na první pohled úplně zbytečná scéna, kterou by šlo vystřihnout, zrušit, aby se "ušetřil" čas. Dvě ženy si vyjdou na procházku a trhají květiny. Děj se neposouvá, neřeší se žádný konflikt – jen se dva krásné ženské hlasy kouzelně propojí. Taková nenápadná chvilka mezi těmi důležitými. Moment, který vznikl bez očekávání a mimo centrum pozornosti. Nejspíš jako prostor, kde si my, diváci, můžeme vydechnout, než přijde další zvrat. A přesto se tento duet stal jedním z nejslavnějších ve světě opery. Možná ho znáte jako ikonickou znělku jedné světové aerolinky.

A pointa, ke které jsme se s klientem postupně dopracovali? Možná je teď vaše životní kapitola právě taková "scéna o ničem". Zdá se, že vás nikam neposouvá, nepřináší velká rozhodnutí ani dramata, neudává směr a nemá pointu. Nemusí to být vnímáno jako selhání. Možná je to opravdu scéna, kde se "jenom" zpívá o květinách a zdá se, že se opravdu NIC neděje, stojí se na místě. Možná přesto vzniká NĚCO, co ještě ze zákulisí nelze vidět. Pauza, která jednou získá smysl. Výdech po nebo nádech před něčím. Mezera. Jako nutná součást každé věty. Nebo prostor pro novou hodnotu.

Pozn.: Když Delibes napsal tuto operu Lakmé, nebyla to žádná velká senzace. A přesto je Květinový duet slavný už přes 140 let.