Dokážou ženy držet při sobě nebo mezi námi převládá rivalita?

Nedávno jsem četla článek, který mě zaujal. A včera jsem slyšela podobný příběh kolegyně Bibi. Sedím a přemýšlím nad tím, jak to my, ženy, skutečně máme.

• Jsme solidární jen tehdy, když ta druhá prochází těžkým obdobím, nebo vydrží naše podpora i ve chvíli, když se ta druhá žena postaví na nohy, zazáří a ukáže svou sílu, talent či výjimečnost?
• Podporují zkušenější ženy, které si své postavení často vydobyly za cenu nemalých obětí, mladší generaci talentovaných žen?
• Dokážeme ocenit výjimečnost a být jim oporou, nebo v nás převládne obava
  z konkurence – možná ještě větší právě proto, že jsou to ženy?

Co si o tom myslíte? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Když vybočíme z našich standardních cest a chceme například být "jinde a jinak", každé ostré, nepřející či jedovaté slovo nás může odradit a vzít odvahu a vítr z plachet. Stejně tak i nezájem, ticho v čase, kdy potřebujeme největší podporu a pomoc.

Věřím, že nakonec všechny dříve či později umíme poznat ty kamarádky, kolegyně a další ženy
v našem okolí, které nás podporují i v těch dobách, kdy o sobě samy pochybujeme. Nesoudí, neodmítají naslouchat. A přejí nám, když se nám daří. Těm dávejme přednost, ty si hýčkejme, milá Bibo.